NezařazenéPraktické

Jak (ne)být (ne)šťastný

Pár rad na to, jak se cítit dobře a šťastní! Čtěte dále!

238Zobrazení

Štěstí je abstraktní koncept, alespoň co se týče jeho výkladu ze stran mnohých “motivátorů”, bloggerů, youtuberů a dalších influencerů. Pod touto emocí se ale skrývá nepříjemná pravda. A nyní bych Vám rád vysvětlil, proč nikdy nebudete skutečně šťastní.

Co je to štěstí a je na něm něco špatného?

„Štěstí“ je v češtině docela zajímavý výraz. Toto slovo má totiž významy dva – jedním je emoce (jste šťastní, pokud uspějete u zkoušky) a druhým je nepředvídatelná vyšší síla (máte štěstí, pokud uspějete u zkoušky, na kterou jste se neučili).

Emoce je dočasný stav mysli, který se na nás biologicky projevuje (například máme-li vztek: třesou se nám ruce, zrychlí se tep a do hlavy se nám nahrne krev). Emoce jsou zapříčiněny faktory zvenčí a není dost dobře možné je ovlivnit. Bystří angličtináři také postřehnou ve slově „emotion” slovo „motion”, což znamená pohyb – emoce přicházejí a odcházejí.

Vidíte, kam tím mířím? Štěstí je pouze „primitivní” emocí, stejně tak jako smutek, strach nebo vztek. Není možné, abyste „byli šťastní” po celý svůj život nebo dokonce na povel.

A proč o tom vůbec píšu? Jednoduše proto, abychom si byli této skutečnosti vědomi, až zase někdy budeme smutní – smutek je další emoce a stejně tak jako zamilovanost není dlouhodobě udržitelný. Proto místo „Buď šťastný”, bychom se měli zamyslet na frází: „Najdi svou cestu a buď spokojený se svým životem”. Ale chápu, že to už nezní tak atraktivně.

Spokojenost totiž není emoce – spokojenost je stav naší mysli, který lze dlouhodobě udržovat. Spokojenost je komfort a radost ze života, kterou si po celou dobu naší existence pěstujeme, abychom se cítili lépe jak sami se sebou, tak vůči druhým lidem.

 

Jak být relativně spokojený

Nyní zde rozvedu 5 myšlenek a rad, které jsou ke spokojenosti důležité.

  1. Řešení problémů a úzkosti:

Dovolte mi, abych citoval svého oblíbeného autora knihy Motivační lži pana Steffena Kirchera , který napsal: „Problémem většiny lidí vůbec není jejich problém. Problémem je, že si mnozí myslí, že žádné problémy mít nesmí. Skutečným problémem je náš problematický postoj k problémům.”

 

Všichni máme někdy nějaký problém. Všimli jste si ale, jak s ním někteří lidé dokáží skvěle pracovat a skoro to vypadá, že si z něj nic nedělají?

Tito šťastlivci mají výhodu v tom, že se naučili s problémy správně zacházet. Problémy řeší efektivně, rychle a relativně s klidem. Tento proces můžeme přirovnat ke strhávání náplasti. Buď budete náplast sundávat pomalu, čímž se prodlouží Vaše utrpení, nebo se k ní postavíte čelem, strhnete ji a než se nadějete, tak zjistíte, že už ani není nad čím plakat.

Pakliže zaostáváte nad řešením problémů, ty se na sebe nakupí a tyto nakupené problémy bývají hlavními zdroji úzkostí. Nebo na příkladu s náplastí se Vám pod ní vytvoří ošklivý hnis.

Problematický postoj k problémům vyřešíme jednoduše: vnímat „problém” jako koncept, díky kterému máte možnost k Vašemu rozvoji.

 

Jak vyřešit problém ve třech krocích

  1. Uvědomění si problému – uvědomit si problém, jeho zdroj a jaké pocity ve vás vyvolává a proč
  2. Úvaha nad řešením problému – přemýšlejte nad tím, jak Váš problém konstruktivně vyřešit
  3. Řešení problému – přijďte za člověkem, který ve Vás pocit problému vyvolal, nebo za situací či věcí, která se Vám nelíbí, a podle Vašich hodnot problém vyřešte – ať už slovy nebo činem.
    Jestliže se jedná o problém v člověku, nesnažte se prosím vyvolat hádku, ale situaci vyřešte konstruktivně a s klidem.
  4. (Dodatek) Přijměte odpovědnost – když se vyskytnete v problémové situaci, ne vždy je to chyba kohokoliv jiného, než Vaše. Proto se prosím také zamyslete nad tím, jestli problém netkví ve Vás – a pokud ano, přijměte odpovědnost za svou akci.

 

2) Klidná a jasná mysl

O meditaci jsme psali už dříve, ale meditace není to jediné, co přispívá ke zlepšení Vaší spokojenosti. Důležité je koncept meditace držet v hlavě celý den, každý den, po celý život.

 

V lehkém meditativním stavu se můžete vyskytovat i v práci, při cestování nebo vykonávání sportovních aktivit – tento stav je založený na vnímání a pozorování Vás a Vašeho okolí. Nacházejte pokoj v nicnedělání. Po nějaké době, kdy budete s tímto stavem více obeznámení svou vlastní zkušeností, spatříte Vaši mysl klidnou, a přistihnete se dokonce, že někdy skutečně vůbec na nic nemyslíte a jen vnímáte pomocí Vašich tělesných smyslů. Budete klidnější a vyrovnanější se stresem a rušivými faktory.

Novodobá myšlenka „digitálního detoxu” je také zajímavá a pro náš moderní život dosti hodnotná. Divili byste se, na co člověk dokáže přijít, pokud nemá přístup k rušivým elektronickým zařízením.

 

3) Cíl, úděl a smysl života

 

Neodmyslitelnou součástí spokojeného života je nalezení a pocit propojení Vašimi hodnotami. Dle Vašich hodnot lze totiž najít i Váš důvod bytí na tomto světě – nalezení Vaší cesty a smyslu Vašeho života.

Někdo nachází smysl ve své kariéře, jiní pomáhají lidem v nouzi a další jsou zase vynikajícími veliteli. Je úplně jedno, na jakou cestu se vydáte – důležité je, abyste cítili správnost této volby. A pokud ne, obraťte se a běžte jinam.

 

4) Sociální kontakt

Člověk k životu ostatní lidi potřebuje – už od dob, kdy náš druh vznikl, jsme žili v komunitním společenství dalších lidí. Dnes je situace bohužel ztížená přílišným napojením na virtuální svět a my se stáváme čím dál více izolovanými a odpoutanými od okolní společnosti. Lidský kontakt je dnes nejen těžké navázat, ale hlavně jej také udržet. Sociální izolace je neduhem moderní společnosti a vede k nespokojenosti jedince.

 

Ne všichni však oplýváme šarmem a charismatem, nepřitahujeme lidi jako magnet a místo oblíbených „social butterflies” nás lidé mohou zaštítkovat pojmy jako „stydlivý” nebo „rezervovaný”, které jsou typičtější u introvertních povah.

A jak z toho ven? Důležité je nevězet v osamění a překonat strach, který plyne z odmítnutí a projeveného nezájmu z druhé strany.

První krůček uděláte tím, že se spojíte s lidmi, kteří jsou pro Vás v jistém smyslu zajímaví, atraktivní nebo se s nimi prostě jen cítíte lépe než s kýmkoli jiným. Pro introverty bude tento krok možná těžší než pro extraverty, vězte však, že sociální vazby potřebuje každý jeden z nás – a samozřejmě, že tolik nezáleží na počtu Vašich vztahů, jako spíše na jejich intenzitě. O vztah se totiž musíte starat stejně jako o růžovou zahradu tím, že ji zaléváte, občas odstřihnete nakažené nebo mrtvé části a vysadíte místo nich nové.

Snadno se to řekne… a daleko hůře udělá, jenže kdo kdy někdy nemusel vystoupit z komfortní zóny, aby něco dokázal? My všichni jsme z této zóny museli poprvé vystoupit v době, kdy jsme byli nuceni odejít z matčina teplého a bezpečného lůna do světa plného nebezpečí a výzev. Dnes tu ale jsme – vy i já – a žijeme. A není to přeci jen nádherné?

 

5) Příroda

Poslední věc, kterou bych rád k tématu spokojenosti zmínil, je kontakt s tím, co nás dělá živými.

Kdykoliv se necítím dobře, jdu se projít do přírody. A já přírodu naprosto nezajímám, žije si svým vlastním životem a je jí úplně jedno, kdo jsem a co dělám. A v tom je ta krása! Vidím zde harmonii mezi celým světem, naprostý nezájem a anonymitu – vše je tak, jak má a všechny problémy světa se ve mě najednou rozplynou a já odcházím domů s čistou hlavou.

Když jste smutní, zkuste se projít tam, kde je ticho a prostor je naplněný životem. Možná se Vám ani nebude chtít vyjít z domu, ale jakmile překonáte tuto nechuť, nebudete litovat a objevíte se v daleko lepší náladě. A možná, že zde přijdete na to, jak vyřešit Váš problém a možná naleznete svůj úděl a smysl života.

 

Závěr

Ať už si pod štěstím vybavíte radost nebo spokojenost, uznejme si, že všichni chceme být „šťastní”. A proto se snažme nebýt zahledění jen a pouze na to naše štěstí, a představit si – vcítit se do ostatních, kteří také jednají v zájmu jejich vlastní spokojenosti. Naše cíle a způsoby nemusejí být vždy navzájem kompatibilní – pochopíme-li však tuto prostou věc, zjistíme, že lidé nám ve své podstatě většinou ublížit nechtějí.

Myslete také na to, že vše se děje z nějakého důvodu, každá akce má svou reakci a že nic nemusí být tak, jak se na první pohled může zdát.

Tyto mé pravdy v žádném případě nejsou univerzální a mým cílem ani nebylo poučovat ostatní, jak mají žít. Proto je na každém z nás, aby se vydal na svou vlastní cestu a dospěl k sebepoznání. Nic totiž není tak úplně jednoznačné a my všichni jsme naprosto jedineční.

Žijte blaze!

 

Napsat komentář