Zahraniční

Thajsko, jak ho možná neznáte

814Zobrazení

Rozhodla jsem se sepsat své zážitky ze stáže v Thajsku zprostředkované přes program rozvojových stáží FRRMS. Psala jsem tak nějak spontánně, jak to v přítomnou dobu cítím s ohlédnutím zpět. Článek je věnován vám, studentům, kteří máte ať už zájem vyjet někam na stáž s FRRMS, a nebo si jen tak počíst o všednostech v nevšedním Thajsku. Představím vám v něm 3 destinace, které jsme navštívili, a zároveň průběh našeho výzkumu realizovaného v rámci stáže.

Phuket – ráj pro turisty

Jak to všechno tedy začalo? Plán se setkal s realitou, když jsme přiletěli na ostrov Phuket, abychom tam strávili první týden stáže. Bylo nás pět – já, Marta, Puran, Karel a Terka.  Jako první nás ohromil vlhký teplý vzduch a nádherná džungle či kolemjdoucí mnichové. „Tak tohle je Asie!!“, jásala jsem nadšením s ostatními. Zdánlivý chaos, především na ulici, nám však časem přišel všední a právě nyní se dostávám k myšlence, že ne vše je takové, jak se na první dojem jeví. Zatímco jsme každý den procházeli etnografickým výcvikem s Tomášem Ryškou, tak veškeré původní nadšení, z krásného počasí, buddhistických chrámů či moře a chaosu na silnici, opadlo, zvykli jsme si.

Každý den jsme se střetávali při výzkumu s výzvou přejít silnici nebo jít až do centra – najít nějaké respondenty k našim úkolům. Možná se ptáte, proč pořád řeším tu dopravu a silnici, důvodem je, že chodník a silnici máte tak nějak v jednom. Jezdí vedle vás zběsilé skútry vezoucí čtyřčlenné rodiny či šílení turisté ze západu. A na silnici platí jediné pravidlo, a to jízda po levé straně, na ten zbytek musíte dávat bacha sami. Jo, byl to ze začátku adrenalin. Později si člověk „zvykne“ a sám někdy omylem vjede na skútru do protisměru, jak se nám povedlo jednou s Terkou. Naštěstí všichni jsou na silnici k sobě ohleduplní, já jsem např. nezažila nikoho nadávat, jak se děje u nás v Česku.

Z praktického hlediska jsme získali spoustu poznatků o etnografii a taky metody o tom, jak sbírat data. Každou lekci s Tomášem jsem se cítila, jako bych šla na sezení se Sokratem nebo podobným mudrcem. Všechna témata vás donutí se zamyslet, jak vlastně celá thajská společnost funguje nebo jak se všechno na Phuketu točí kolem turismu a tak dále.

Bangkok – město protikladů

Druhý a třetí týden jsme prožili v Bangkoku, ve dvanácti milionovém městě. Byli jsme svědky střetu protikladů, např. obrovského bohatství a konzumu, který se setkával s chudými čtvrtěmi, slumy a dětmi spícími na ulici hned vedle Gucciho či Dioru. Smog, težký vzduch, dálnice vedle vás, dálnice nad vámi i pod vámi, až se v tom začnete ztrácet. Ale jak jsem již zmínila, zvyknete si. My měli tu čest spolupracovat s nejprestižnější univerzitou v Thajsku, Chulalongkorn University přezdívanou „Chula“. Byli jsme ubytovaní na zcela nových kolejích s výhledem na Bangkok. Kampus byl majestátný v samém centru Bangkoku. Každé ráno jsme se střetávali s thajskými studenty a dávali hlavy dohromady k vytvoření rozvojových projektů.

Moje skupinka chodila do jedné komunity kolem vlakového nádraží, pozorovali jsme každodenní život místních, abychom zjistili z jejich hlediska, co by skutečně potřebovali v jejich komunitě zlepšit. Samo sebou, uvědomovali jsme si vlastní časovou omezenost, ale trénink to byl k nezaplacení. Ve výzkumné oblasti byla vystavěná dálnice přímo nad střechami obydlí a dětským hřištěm. Koupelny byly ve dvoře a přítomny byly úzké uličky s projíždějícími skútry, kam jste se sotva vlezli vy sami. Podobná zkušenost nás jako Evropany nutila k zamyšlení, jaký je zde každodenní život místních? Co chtějí změnit? Po rozhovorech jsme byli tak trochu frustrovaní, neboť nás všichni respondenti informovali o tom, že jsou v jejich komunitě spokojení. A co se týče dálnice, tak si údajně již na ten hluk zvykli. My se však domníváme, že moudřejší část původního obyvatelstva (asi 60 %) se odstěhovala ihned při stavbě dálnice, jak jsme se dověděli od správce komunity.  

Chiang Mai – vstřícnost a klid

Poslední týden začal cestou nočním vlakem z Bangkoku do Chiang Mai na severu Thajska. Sice jsem se skoro nevyspala, ale vidět úžasnou krajinu Thajska či opičí království po cestě bylo fascinující. Možná jste to již zažili, je to ten druh pocitu, kdy odevzdaně cestujete v úplně cizí zemi do ještě většího neznáma a sdílíte vše se skvělými lidmi a k večeru posloucháte oblíbenou hudbu. Přijeli jsme na místo ve 4 hodiny ráno a nikde jinde jsem ještě neviděla, aby nás uvítali na recepci se snídaní a upřímným, ač trošku unaveným, úsměvem. Lidé v severních krajinách Thajska jsou velice milí. Pokračovali jsme v našem výzkumu, který se zaměřoval na proces vývoje společnosti v tamních končinách. Ve volném čase během výzkumu jsme měli možnost cestovat na nejvyšší horu Thajska, Doi Inthanon, či si projít různé národní parky v okolí.

Dvě rady na závěr

Na závěr vám dám dvě užitečné rady. Pokud vás v Asii zastaví policie, hrajte co nejvíce milého a hloupého člověka. Dají-li vám pokutu v určité částce, zaplaťte ji a ještě jim poděkujte. Marně byste totiž doufali v její snížení, opak je pravdou. A s turisty se nemazlí, bez omlouvání berou řidičáky, věříte-li, že oponovat jim by vám nějak pomohlo. A jak zní rada číslo dva? Pokud ještě váháte, zda vyjet na stáž, už nemusíte. Rozhodně to za to stojí! 

Napsat komentář